Laskavý císařský řez

Veru, a tobě nevadí pohled na krev?

Nějakou dobu už porody fotím - asistované i neasistované, doma i v porodnici... a často slýchám přesně tuto otázku. No nevadí. Je to proudící, tepající životní síla, sama  ji mám nedávno vyměněnou, tak s tím už jsem nejspíš doživotně srovnaná… ;-)

K focení porodů vždy přistupuju s maximální pokorou, úctou k zázraku a hlavně s DŮVĚROU - že všechno proběhne přesně tak, jak má. Strachy nemívám- možná jen, že by mi vypověděla službu závěrka a proto k porodům, stejně jako na svatby, beru foťáky dva :-)

Když mě Karol oslovila s přáním nafocení porodu svého synka a v krátkosti mi popsala svůj příběh, neváhala jsem a ihned souhlasila.

Obdivovala jsem její odhodlání. K.měla za sebou už dva porody císařským řezem, a ač si u třetího děťátka moc přála rodit přirozeně, zdravotní rizika byla v jejím případě bohužel příliš vysoká. K. se rozhodla využít možnost tzv. laskavého císaře, kdy nejde o pouhou operaci, ale maminka se aktivně účastní zrození svého miminka. Na sále podstupuje spinální anestezii, celou dobu je plně při vědomí a svému děťátku za asistence lékařů vlastníma rukama pomůže na svět... V ideálním případě pokud to zdravotní stav maminky i novorozeného miminka dovolí má pak po celou dobu miminko stále u sebe.

Když jsem dorazila do porodnice ke K. na pokoj, probíhala zrovna příprava před plánovaným zákrokem, K. už měla nasazeny rukavice, na které pak měly na sále přijít ještě jedny sterilní, těmi se pak měla poprvé dotknout svého synka.

Při převozu na sál byla K. neskutečně klidná a usměvavá. Naprosto mě tím fascinovala. Soustředila se jen na to, že už za chvilku bude v rukou držet svýho synka...její vyrovnanost a klid prostoupily i mnou. Vše šlo bez komplikací a za pár minut si K. vytáhla z bříška nádhernýho chlapečka.

Ondrášku vítej!

Dojetí obou rodičů bylo patrný i přes sterilní roušky.

Na přání rodičů nebudu zabíhat do větších detailů, s radostí vám ale můžu napsat, že v těchto dnech je Ondrášek v plném zdraví doma se svými rodiči i sourozenci.

Závěrem si dovolím kromě přání tuny lásky nové šťastné rodině vyslovit i pár svých od srdce:

Přála bych si svět, kde by si rodiče mohli svobodně, informovaně a beze strachu zvolit kde a jak přivedou své děťátko na svět a nebyli za to hodnoceni ani souzeni.

Přála bych si, aby miminka nebyla oddělována od svých rodičů kvůli nemocniční rutině, pokud to zdravotní stav či rodiče nevyžadují jinak.

Přála bych si, aby se v nemocních stalo běžnou praxí, že se jakkoliv staré děti nebudou oddělovat od svých rodičů, i při uspávání před plánovanou operací, pokud je to jejich přání - jak jsem sama zjistila- je to jen o sterilním převléknutí na sál a vzájemném respektu.

Přála bych si, aby laskavost nebyla v porodnicích a nemocnicích výsadou, ale normou, stejně jako v životě... Buďme laskaví, vždy když je to možné... protože vždycky je to možné ❤

Veliké díky všem za vaši důvěru, kteří mě necháváte být tichým svědkem těmto zázrakům:

Speciálně: Porodnici Kroměříž a rodině Tesařových