Jak rodí Bohyně

19.04.2023

Víte, jak rodí Bohyně?

Povím vám to.

A ne, žádný orgasmický porod to být nemusí. Může to být úplně obyčejný zázrak. Třeba jako u Moni...

Tato krásná žena je jeden z mých nejbližších člověků, je to moje soulmate s nejúžasnějším úsměvem a smíchem ve vesmíru. Tak jak zrajeme, zraje i naše přátetsví… jsme spolu v nemocech, ve zdraví, v těhotenstvích, mateřství, hledání i nalézání. Kromě toho je i fantastickou průvodkyní pro ženy na cestě k sobě. Její rituály a kruhy zbožňuju.

Na Moni nejvíc miluju jednu věc - jde svou cestou. Překážky ani přešlapy ji nezastaví, vždycky do poslední chvíle hledá způsoby… v tomto je mi velkou zkušenostní učitelkou. Vděčím ji za mnohé - i za to, že jsem se stala fotografkou. Byla jsem jí vždycky, ale díky Moni jsem si to před třemi roky opravdu dovolila. Vzpomínáte na fotky s jejím prvním bříškem? Tak ano, tam to všechno začalo.

Když Moni otěhotněla podruhé, věděla jsem, že přichází holčička. Prostě věděla. A že to bude kráska s ďáblíkem v těle po mámě. Dlouhovlasá panenka s velkýma modrýma očima, která přijde na svět s prvními kvetoucími stromy.

Že budu přítomná u Moni porodu jsme si slíbily ještě před otěhotněním. Připravily jsme se na různé scénáře, plné moci sepsaly, tašku s foťákem jsem brala už i do obchodu a mobil na záchod :D. No a jak to už v životě bývá, trošku jsme opomněly fakt, že miminko má taky svoje plány.

A ví mnohem líp než my...

Ať už se připravujete sebelíp, a jsou vaše plány sebedokonaleji promyšlené, je to stejně vždycky nakonec miminko, které si vybere, jak přijde na svět. A tak se to i stalo....

Kvůli zdravotním komplikacím a vysokému tlaku držela Moni celé těhotenství přísnou dietu, z celého srdce si přála porodit přirozeně ve své síle, vybrala si úžasnou porodní asistenku i dulu do zálohy, svůj zdravotní stav měla stále pod kontrolou všemi možnými nemožnými způsoby... její odhodlání a pevnou vůli jsem velice obdivovala. Přes veškerou snahu však byly v závěru těhotenství hodnoty krevního tlaku alarmující a nebezpečné, takže už jsme Moni v kruhu nejbližších podporovali hospitalizovanou v porodnici.

Den před planovaným vyvoláváním, ke kterému oba rodiče po kontzultaci s lékaři a vlastní PA svolili, Moni moc plakala.

Že by to přirozeně nakonec nevyšlo?

Byla všechna snaha k ničemu? Pokazím to?

Tak moc si přála, aby miminko přišlo na svět podle sebe bez zásahů…

V kruhu žen jsme Moni podpořily, že je vše správně, tak jak to je. A že se příchod miminka na svět odehraje přesně tak, jak má.

Na samém konci, když víš, žes všechno udělala nejlíp, jak jsi mohla, nezbývá nic jiného, než to pustit… a důvěřovat...

Vím, jak moc těžké to je...

A Moni to dokázala.

Malá Anika , zrozenkyně v Beranu, měla opravdu svou hlavu, svůj plán a jasnou vůli. Nečekala na vyvolávání a vtrhla na svět jako raketa za 20 minut od chvíle, kdy se teda zjistilo, že ano, už to je fakt porod! :D

Aniko, vítej!

Ač jsme já, tvůj táta i porodní asistentka okamžitě vyrazili, nikdo to k porodu nestihl. A já fotila až tvé první okamžiky na světě.

První pohled z očí do očí mámě , první tvůj úsměv, i neskonale šťastnýho tátu...

Byl to fičák, že jsi prý přepsala v porodnici všechny rekordy. :D

A přepsala jsi i všechny obavy mámy a táty.

Vysoký tlak v kombinaci s vyčerpáním Moni potrápil i po porodu. Byli jsme připravení i na tuto variantu a protože tatínek Váša potřeboval jít domů k prvorozenému Adámkovi, neváhala jsem ani vteřinu a první noc v porodnici jsem strávila s Bohyní a její dcerunkou jako strážná sudička ve spacáku vedle jejich nemocniční postele...

Byla to jedna z těch nocí, na které nikdy nezapomenu.... zvěčněno napořád i pro Aninku a její rodinu na fotkách...